Archiv autora: Petr Křičenský

Malé zamyšlení nad pojmy Ekologie, ekovýchova, a ekoterorismus

Našel jsem na disku tento
tři roky starý článek ale v pohodě jej zde publikuji.

Malé zamyšlení nad pojmy
Ekologie, ekovýchova, a ekoterorismus

V tomto příspěvku se zamyslím nad několika slůvky. Veškeré názory zde prezentované jsou čistě osobní a případné polemice jsem vstřícný.
Záměrně psáno pro konferenci o památkové péči, památky osobně zařazuji do ekosystému.

1. Ekologie
Citace wikipedie.

Ekologie se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.
Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí.
Ekologie může být také označení pro určitou ideologii (např. v tvrzení hlubinná ekologie je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí.

Konec citace.

Ekologie se dá rozdělit do několika systémů.
Obecná ekologie – zabývá se obecně platnými ekologickými principy
Ekologie moře – má na starosti vztahy mezi organismy a prostředím v mořích
Ekologie lesa – zkoumá vztahy mezi organismy a prostředím v lese.
Ekologie pro někoho pavěda, pro někoho smysl života, pro někoho veliký obchod – viz solarní parky.
Co je nutno z ekologického hlediska udělat?
I. Pokusit se elegantně vyřešit jeden z největších civilizačních problémů – odpady.
II. Najít alternativní zdroje energií ale opravdu alternativní, nebát se atomové energie, ikdyž současný trend je spíše útlum.
III. K ekologickému myšlení je nutno dojít evolucí, nikoliv revolucí.

2. Ekoterorismus
Citace wikipedie.

Ekoterorismus, též ekologický či environmentální terorismus je násilné jednání (terorismus) související s ekologií. Jako ekoterorismus proto může být označeno jednak ničení přírody a krajiny (například povrchová těžba surovin), jednak násilné jednání, které naopak má za cíl životní prostředí bránit; případně se zaměřuje na dílčí otázky, často např. práva zvířat, která brání např. poškozováním laboratoří, v nichž probíhají pokusy na zvířatech.

Konec citace.

Z předešlé citace vyplývá, že pojem ekoterorismus se vztahuje na dvě činnosti.
K první definici, ničení přírodního prostředí a krajiny, se vyjadřím jen krátce. Jako ditě jsem vyrůstal na Sokolovsku, kde se těžba uhlí na krajině dost podepsala. Spoustu památek a přírodních krás skončilo z důvodu těžby hnědého uhlí. Příkladen budiž vesnička Vítkov, která byla zbourána ve prospěch těžby. Ve Vítkově bylo mnoho bižích muk.Nyní tam probíhá revitalizace krajiny a plánuje se tam rekreační oblast., vzniklo umělé jezero Vítkov. Krajina je u nás velmi zdevastována.
Spíše se zaměřím na druhou definici, ekoterorismus jako projev ekofanatiků. Toto je medvědí služba ochraně životního prostředí. Je dětinské vylézt na komín a udělat ze sebe kašpárka / sláva jsem v médiích/, nebo se někam připoutat řetězy. Nikomu neberu jeho názor, ale prezentovat jej násilnými metodami je značně produktivní. Nejhorší je však prezentace dobrých názorů násilnými metodami, tudy dle mého cesta nevede. Při jakémkoliv prezentování svých názorů musím dodržovat platné zákony. Více pro přírodu udělám vyčištěním kousku lesa, potůčku či příkopu, i když budu některým spoluobčanům k posměchu. Více pro přírodu udělám neformálními diskuzemi u pivka ve stánku s občerstvením co nejblíž přírodě. Jsem totiž spíše ekologický a linux evangelista než fanatik.

3. Ekovýchova
Na dotaz ekovýchova mi strýček google nalezl 4450 odkazů v českém jazyce, zběžně jsem prohlédl prvních 100, ale správný postup na ekovýchovu jsem nenalezl. Jak tedy vychovávat k ekologii?
Jako první věc bych zakázal používání slova environmentální angličtina je řečí techniků, tam svůj význam ale tady asi ne. Zní to sice učeně, ale kdo z laické veřejnosti ví o co jde? Pro pořádek environmentální = týkající se životního prostředí.
Ekovýchova by měla být prováděna z 90% v přírodě. Zde je možno poukázat na mnoho nešvarů jak na lokální úrovni, příkopy u silnic plné odpadků – ach ty PET lahve atd., tak jsou vidět globální problémy čistota vzduchu, nesmíšené lesy apod.
Zprofanované třídění odpadů má svůj veliký význam.
Mediální podpora ekologie, v současné době je to až na pár vyjímek děs a hrůza.
V USA končí 40% jídla v odpadech, u mě cca 8%, do 10% by měl být ideální stav.
Ekovýchovu je nutno dělat netradičními metodami, krásná kniha, asi nejlepší učebnice ekologie je kniha Frank Herbert – DUNA .

4. Na závěr
Vybráno z webů a ze života.
Vybráno z http://m1c4a1.blogspot.com/2007/08/ekoterorismus-ano-i-ne.html
Pokud chtějí lidé přežít, musejí se starat o svoje prostředí lépe. Země bez nás přežije, my bez ní ne. Sílící vliv různých ekologických stran je dobré znamení. Ano, jsem ochoten podstoupit určitá omezení, která se mi určitě nebudou líbit, ale na druhou stranu mě potěší fakt, že tím dělám něco pro přírodu.

Vybráno z http://polanecky.blog.idnes.cz/c/18179/Ekoterorismus-v-praxi.html
Devět aktivistů, přesněji řečeno ekoteroristů vylezlo do poloviny tří set metrového komínu, kde chtějí setrvat několik dní. Mají s sebou malou elektrárnu (že by ebonitovou tyč a liščí ohon?), přenosné chemické WC a notebook.
Tato akce není ničím jiným než zviditelněním se před sponzory podobných ekoteroristických akcí. Dosáhnou snad toho, že se elektrárna Prunéřov uzavře? Ani náhodou. Tito ekoteroristé využívají vymožeností moderní společnosti k tomu, aby proti ní bojovali.

Příroda je vše co roste kolem hospody – legendární výrok K.Š. +

Petr Křičenský
psáno pod licencí Creative Commons
CC-BY-ND

Posázavská stezka 8.8.2013

Jako další denní výlet jsem se vypravil do míst, kam se rád vracím, prošel jsem si Posázavskou stezku z Kamenného Přívozu do Pikovic. Stezka byla vybudována v letech 1914 až 1921 Klubem českých turistů, a spojila tak dříve neschůdné úseky podél řeky Sázavy. Cesta je pohodová převýšení jsou rozumná a dá se v pohodě ujít za dvě hodiny, já jsem však si udělal pár úseků navíc.

sazava 1

Je zde prostě krásně. foto autor CC-BY-SA

Jak jinak vyjet na Posázavskou stezku, než „Posázavským Pacifikem„, nyní trať číslo 210, ze železniční stanice Praha – Bráník. Načas přijela vlaková souprava jenž jen ČD nazývají Regionova jinak též známa pod názvy Hyperbouda, Agropendolino atd. Přiznám se, touto soupravou jsem jel poprvé. No, nic moc, vysoký hluk, divné rozmístění sedaček atd. Po cca sedmi tunelech a několika viaduktech sťastně jsem vystoupil ve stanici Kamenný přívoz, kdysi slavné vorařské osady.

Železniční stanice obce Kamenný přívoz je umístěna od řeky Sázavy 1km, ale již zde trasuje cestu červené turistické značení které vás dovede až do cíle. Byl čtvrtek všední den a kousek za nádražím měl otevřen krámek vietnamský obchodník se standardním sortimentem. Hned za mostem mé kroky vedly k osvěžení v restauraci U Hastrmana, kde jsem byl mile přijat půl hoďky před otevíračkou. Po osvěžení vrátil jsem se na trasu a vyrazil do smíšeného lesa na stezku.

řeka

Řeka je krásná, Foto autor CC-BY-SA

Popisovat stezku zde moc nebudu, vede převážně lesem, je zde několik vyhlídek pojmenovaných po význačných osobách. Oko znalce přírody, ať botanika či biologa si přijde na své. Rostlinu Kandík psí zub jsem neviděl. Tato oblast je trempská jsou vidět krásné chaty, několik lesních hřišť na volejbal atd., která jsou vzorně udržovaná, a nikde jsem neviděl pohozené odpadky. Trempské ahoj i loď ahoj občas zaznělo. První odbočku jsem si udělal po zelené na Trebšín a zpět. Ten, kdo zná moji averzi ke stoupání by se divil.

Qíz

Taky jsem potkal Qíze. Foto autor CC-BY-SA

Častí trasy je naučná stezka Medník s informačními tabulemi, lze potkat i Qíze. Studánka byla čistá a tak jsem se bez obav napil. Parné počasí ně donutilo vykoupat se v řece a pomalu dojít k Pikovicím, a přes most k stanici Petrov, kde mají půjčovnu lodiček.

Půjčovna lodiček

Půjčovna lodiček Petrov. Foto autor CC-BY-SA

Svojí tůru jsem protáhl ještě 1,5 km po červené směr Davle a vrátil se zpět k vlaku. Agropendolino mě odvezlo do Bráníku. Podařený výlet.

 

Výlet Srbsko (cz) 16.7.2013

Vandrování a toulky přírodou mám rád, pro jsem se po osmi letech podíval do Srbska cíle to mých mnoha výletů. Projít se okolo Berounky, nostalgicky okouknout obci Svatý Jan, ťápnout si  k Bubovickým vodopádům atd. Velkou a malou Ameriku jsem záměrně vynechal, to je už pro paďoury.

kiosek s pianem

Slavný kiosek na třetím nástupišti vždy překvapí. Foto autor  CC-BY-SA

Dopravu jsem zvolil klasicky vlakem ČD. Po létech se nic se nezměnilo Vlaková souprava do Berouna opět měla v prostředním voze nahoře udělanou z mě neznámých důvodů 1. třídu, kde nikdo nebyl, ale jinak byla souprava docela plná. Některé žerty ČD fungují stále. Vyjel jsem z nádraží Praha-Smíchov. Kiosek na třetím nástupišti je s piánem. Vlaková souprava frčela krásnou tratí kolem Berounky, kde jsem ještě viděl známky povodní. Po stanici Karlštejn s majestátním hradem a uličkou hanby pod ním, dojel jsem až do cíle, železniční stanice Srbsko. Obrázek řekne vše.

Stanice Srbsko

Železniční stanice Srbsko, tudy snad prošla válka. Foto autor CC-BY-SA

Mé kroky vedly jako první do osvěžovacího kiosku hospody U Nádraží. Sluníčko pálilo, a  bylo třeba dodržovat pitný režim, tak jsem jej dodržoval, a nostalgicky hleděl na řeku. Po přestávce jsem přešel most a vzal to doleva po žluté turistické, zákonem chráněné. Příjemná procházka po břehu, poté zabočení do vápencových skal a mírně do kopce, podél potoka až do obce Hostim. Obec Hostim mě nepohostila, antož tam v plné sezóně opravovaly hospodu. Kousek za vesnicí usilovně řvalo malé dítě, vedle koukali vyjeveně další dítka, a dále se zde nalézali dvě zoufalé maminy. Klasika, jemně odřené koleno brečícího dítěte. Kdyby maminky měli místo tabletů kus náplasti, tak by udělali lépe. Převážily u mě samaritánské sklony a pomocí vlastní lékárničky jsem koleno ošetřil. Má trasa pokračovala po silnici až do obce Svatý Jan pod Skalou.

nahoře

Tam nahoře je křížek a asi i výhled, tam jsem hrdinně nedošel. Foto autor CC-BY-SA

Zde jsem se mimořádne osvěžil místní minerální vodou, prohlédl kostel a jeskyni poustevníka. Pak bylo hůř, trasa vedla do kopce, z kopce a do kopce. Trochu jsem si nadešel, nezabloudil, a dorazil k Bubovickým vodopádům, které jsou krásné hlavně v zimě, jako ledopády a přes Kubrychtovu boudu jsem došel zpět do Srbska. Krásný výlet, jemně jsem protáhl nohy a zbytek dne jsem prožil u vinných střiků. Cestou domů se nic zvláštního nestalo.

DOBRO DOŠLI.

O vaření

Ne, nebojte se nebudu vám předkládat recepty. Těch jsou plné informačně prázdné pestrobarevné časopisy, kde stránky receptů jsou následovány stránkami o dietách. Také skoro každý televizní kanál má svůj gastropořad s celebritou-expertem.

Fish and Chips (c) Ian Britton FreeFoto.com

Fish and Chips (c) Ian Britton FreeFoto.com

Jinak vaří pracující rodič večer pro potomstvo, musí uvařit rychle chutně s jistým rozpočtem.Zde je nutno vyzdvihnout fantazii některých žen při přípravě dětských jídel. Na nejmenovaném dětském serveru lze však najít i hrůzné blafy. Nějak se málo dědí fenomén kuchyně našich babiček. Kde jsou ty časy, kdy při nečekané návštěvě byla ke kávě buchta během půl hodiny, to je ta pravá profesionalita.

Jinak vařím já chci-li ohromit nějakou dámu tam to jsou dny plánování a různé fígle. Prásknu na sebe, už to nepoužívám, že krásně vypadá plátky ředkve, jednou formičkou upraveny do tvaru karty druhou forničkou je vyseknuta „karetní barva“ a otvor vyplněn barevnou paprikou. Avšak platí, že zde je méně více a nic se nemá překombinovat. Romantické vaření by se mělo skládat ze cca tří malých chodů, a správného stolování, což je mojí slabinou.

Vaření v hospodách restauracích – veřejné stravování. Jeho nejhorším nepřítelem je některý  český úředníček-lokajíček, jenž se směrem k EU poníženě láme v pasu, tluče čelem o zem, a na hostinské vymýšlí nesmyslné vyhlášky a nařízení. Ano, ať je v kuchyních čisto, suroviny jsou čerstvé atd. terorizovat kuchyně pakárnou zvanou HCCAP je čirý nesmysl. Tam jde snad kuchtit je systémem mrazák-friťák, ale to není to pravé ořechové. ČOI je zde zcela na místě, jelikož šidit, když si každý dělá ceny sám je nesmysl. A tak když projíždím nebo vandruji po vesničkách, jdu jíst tam kde před hospodou parkuje více aut, to je taková malá nápověda.

Nejlepší vaření je ovšem na vandrech, zejména na jejich konci kdy nejsou zásoby ani měna. Tak vznikají ty krásné kotlíkové směsi neznámého obsahu, ale chutné. Pověsti, že je tam přidáván i krém na boty jsou lží. Příroda dá dost i při dodržování zákonů, kdo zná medvědí česnek, libeček, ví čim ochutit polévku nebo nějakou z mnohočetných variací na téma guláš. Nejkrásnější však je se ráno na vandru vzbudit a začichat vůni uvařené kávy ke které patří kus opečené slaniny s brzdou chleba. Po hodokvasu přemýšlím čím překvapím zítra já.

Mezi vařením na vandru, doma a v interhotelu zas není takový rozdíl, jde o to vařit s láskou nepřeplácávat a být trošku nad věcí. Nenechat se zblbnout televizními šmakpořady a tímto článkem.

Dobrou chuť

Stanisław Lem – Fiasko

Mojí první knihou Stanisława Lema byli Astronauti (1951), kterou jsem přečetl v 9ti letech, zatím poslední kniha má  název Fiasko (1986). Tyto dvě knihy jsou odlišné, jedná se o druhý a poslední román tohoto spisovatele. V Astronautech je vidět autora jako přesvědčeného optimistu, ve Fiasku,  je autor filozof, humanista a pesimista.

Stanislaw Lem 2005

Autor: Mariusz Kubik, http://www.mariuszkubik.pl

Nebudu psát recenzi na knihu, to jiní udělali lépe. Jen napíši pár pocitů jak vidím kniku. Marek Tempé je dle mě pilot Pirx, lehký náznak je v jednom rozhovoru s GODem, kde pilot svým důvtipem a zkušenostmi poráží umělý mozek. Krasná vsuvka na téma člověk versus stroj.

Kniha obsahuje dvě vložené povídky, které zdánlivě s obsahem knihy nesouvisí, tyto povídky však mnohé z příběhu knihy vysvětlují.V jedné z povídek je  civilizace jiného typu je zde pro pochopení vysvětlena společenstvím termitů. Vliv další vložené povídky jsem nějak nepochopil.

Zajímavou postavou je otec Arago, apoštolský vyslanec a fyzik. Zde je krásně popsán Lemův vztah k církvím a náboženstvím.

Děj knihy se blíží čím dál tím více k FIASKU,

A Kvinťané přece jsou …