Archiv pro měsíc: Červenec 2013

Výlet Srbsko (cz) 16.7.2013

Vandrování a toulky přírodou mám rád, pro jsem se po osmi letech podíval do Srbska cíle to mých mnoha výletů. Projít se okolo Berounky, nostalgicky okouknout obci Svatý Jan, ťápnout si  k Bubovickým vodopádům atd. Velkou a malou Ameriku jsem záměrně vynechal, to je už pro paďoury.

kiosek s pianem

Slavný kiosek na třetím nástupišti vždy překvapí. Foto autor  CC-BY-SA

Dopravu jsem zvolil klasicky vlakem ČD. Po létech se nic se nezměnilo Vlaková souprava do Berouna opět měla v prostředním voze nahoře udělanou z mě neznámých důvodů 1. třídu, kde nikdo nebyl, ale jinak byla souprava docela plná. Některé žerty ČD fungují stále. Vyjel jsem z nádraží Praha-Smíchov. Kiosek na třetím nástupišti je s piánem. Vlaková souprava frčela krásnou tratí kolem Berounky, kde jsem ještě viděl známky povodní. Po stanici Karlštejn s majestátním hradem a uličkou hanby pod ním, dojel jsem až do cíle, železniční stanice Srbsko. Obrázek řekne vše.

Stanice Srbsko

Železniční stanice Srbsko, tudy snad prošla válka. Foto autor CC-BY-SA

Mé kroky vedly jako první do osvěžovacího kiosku hospody U Nádraží. Sluníčko pálilo, a  bylo třeba dodržovat pitný režim, tak jsem jej dodržoval, a nostalgicky hleděl na řeku. Po přestávce jsem přešel most a vzal to doleva po žluté turistické, zákonem chráněné. Příjemná procházka po břehu, poté zabočení do vápencových skal a mírně do kopce, podél potoka až do obce Hostim. Obec Hostim mě nepohostila, antož tam v plné sezóně opravovaly hospodu. Kousek za vesnicí usilovně řvalo malé dítě, vedle koukali vyjeveně další dítka, a dále se zde nalézali dvě zoufalé maminy. Klasika, jemně odřené koleno brečícího dítěte. Kdyby maminky měli místo tabletů kus náplasti, tak by udělali lépe. Převážily u mě samaritánské sklony a pomocí vlastní lékárničky jsem koleno ošetřil. Má trasa pokračovala po silnici až do obce Svatý Jan pod Skalou.

nahoře

Tam nahoře je křížek a asi i výhled, tam jsem hrdinně nedošel. Foto autor CC-BY-SA

Zde jsem se mimořádne osvěžil místní minerální vodou, prohlédl kostel a jeskyni poustevníka. Pak bylo hůř, trasa vedla do kopce, z kopce a do kopce. Trochu jsem si nadešel, nezabloudil, a dorazil k Bubovickým vodopádům, které jsou krásné hlavně v zimě, jako ledopády a přes Kubrychtovu boudu jsem došel zpět do Srbska. Krásný výlet, jemně jsem protáhl nohy a zbytek dne jsem prožil u vinných střiků. Cestou domů se nic zvláštního nestalo.

DOBRO DOŠLI.

O vaření

Ne, nebojte se nebudu vám předkládat recepty. Těch jsou plné informačně prázdné pestrobarevné časopisy, kde stránky receptů jsou následovány stránkami o dietách. Také skoro každý televizní kanál má svůj gastropořad s celebritou-expertem.

Fish and Chips (c) Ian Britton FreeFoto.com

Fish and Chips (c) Ian Britton FreeFoto.com

Jinak vaří pracující rodič večer pro potomstvo, musí uvařit rychle chutně s jistým rozpočtem.Zde je nutno vyzdvihnout fantazii některých žen při přípravě dětských jídel. Na nejmenovaném dětském serveru lze však najít i hrůzné blafy. Nějak se málo dědí fenomén kuchyně našich babiček. Kde jsou ty časy, kdy při nečekané návštěvě byla ke kávě buchta během půl hodiny, to je ta pravá profesionalita.

Jinak vařím já chci-li ohromit nějakou dámu tam to jsou dny plánování a různé fígle. Prásknu na sebe, už to nepoužívám, že krásně vypadá plátky ředkve, jednou formičkou upraveny do tvaru karty druhou forničkou je vyseknuta „karetní barva“ a otvor vyplněn barevnou paprikou. Avšak platí, že zde je méně více a nic se nemá překombinovat. Romantické vaření by se mělo skládat ze cca tří malých chodů, a správného stolování, což je mojí slabinou.

Vaření v hospodách restauracích – veřejné stravování. Jeho nejhorším nepřítelem je některý  český úředníček-lokajíček, jenž se směrem k EU poníženě láme v pasu, tluče čelem o zem, a na hostinské vymýšlí nesmyslné vyhlášky a nařízení. Ano, ať je v kuchyních čisto, suroviny jsou čerstvé atd. terorizovat kuchyně pakárnou zvanou HCCAP je čirý nesmysl. Tam jde snad kuchtit je systémem mrazák-friťák, ale to není to pravé ořechové. ČOI je zde zcela na místě, jelikož šidit, když si každý dělá ceny sám je nesmysl. A tak když projíždím nebo vandruji po vesničkách, jdu jíst tam kde před hospodou parkuje více aut, to je taková malá nápověda.

Nejlepší vaření je ovšem na vandrech, zejména na jejich konci kdy nejsou zásoby ani měna. Tak vznikají ty krásné kotlíkové směsi neznámého obsahu, ale chutné. Pověsti, že je tam přidáván i krém na boty jsou lží. Příroda dá dost i při dodržování zákonů, kdo zná medvědí česnek, libeček, ví čim ochutit polévku nebo nějakou z mnohočetných variací na téma guláš. Nejkrásnější však je se ráno na vandru vzbudit a začichat vůni uvařené kávy ke které patří kus opečené slaniny s brzdou chleba. Po hodokvasu přemýšlím čím překvapím zítra já.

Mezi vařením na vandru, doma a v interhotelu zas není takový rozdíl, jde o to vařit s láskou nepřeplácávat a být trošku nad věcí. Nenechat se zblbnout televizními šmakpořady a tímto článkem.

Dobrou chuť