Jako další denní výlet jsem se vypravil do míst, kam se rád vracím, prošel jsem si Posázavskou stezku z Kamenného Přívozu do Pikovic. Stezka byla vybudována v letech 1914 až 1921 Klubem českých turistů, a spojila tak dříve neschůdné úseky podél řeky Sázavy. Cesta je pohodová převýšení jsou rozumná a dá se v pohodě ujít za dvě hodiny, já jsem však si udělal pár úseků navíc.

Je zde prostě krásně. foto autor CC-BY-SA

Jak jinak vyjet na Posázavskou stezku, než „Posázavským Pacifikem„, nyní trať číslo 210, ze železniční stanice Praha – Bráník. Načas přijela vlaková souprava jenž jen ČD nazývají Regionova jinak též známa pod názvy Hyperbouda, Agropendolino atd. Přiznám se, touto soupravou jsem jel poprvé. No, nic moc, vysoký hluk, divné rozmístění sedaček atd. Po cca sedmi tunelech a několika viaduktech sťastně jsem vystoupil ve stanici Kamenný přívoz, kdysi slavné vorařské osady.

Železniční stanice obce Kamenný přívoz je umístěna od řeky Sázavy 1km, ale již zde trasuje cestu červené turistické značení které vás dovede až do cíle. Byl čtvrtek všední den a kousek za nádražím měl otevřen krámek vietnamský obchodník se standardním sortimentem. Hned za mostem mé kroky vedly k osvěžení v restauraci U Hastrmana, kde jsem byl mile přijat půl hoďky před otevíračkou. Po osvěžení vrátil jsem se na trasu a vyrazil do smíšeného lesa na stezku.

Řeka je krásná, Foto autor CC-BY-SA

Popisovat stezku zde moc nebudu, vede převážně lesem, je zde několik vyhlídek pojmenovaných po význačných osobách. Oko znalce přírody, ať botanika či biologa si přijde na své. Rostlinu Kandík psí zub jsem neviděl. Tato oblast je trempská jsou vidět krásné chaty, několik lesních hřišť na volejbal atd., která jsou vzorně udržovaná, a nikde jsem neviděl pohozené odpadky. Trempské ahoj i loď ahoj občas zaznělo. První odbočku jsem si udělal po zelené na Trebšín a zpět. Ten, kdo zná moji averzi ke stoupání by se divil.

Taky jsem potkal Qíze. Foto autor CC-BY-SA

Častí trasy je naučná stezka Medník s informačními tabulemi, lze potkat i Qíze. Studánka byla čistá a tak jsem se bez obav napil. Parné počasí ně donutilo vykoupat se v řece a pomalu dojít k Pikovicím, a přes most k stanici Petrov, kde mají půjčovnu lodiček.

Půjčovna lodiček Petrov. Foto autor CC-BY-SA

Svojí tůru jsem protáhl ještě 1,5 km po červené směr Davle a vrátil se zpět k vlaku. Agropendolino mě odvezlo do Bráníku. Podařený výlet.

Vandrování a toulky přírodou mám rád, pro jsem se po osmi letech podíval do Srbska cíle to mých mnoha výletů. Projít se okolo Berounky, nostalgicky okouknout obci Svatý Jan, ťápnout si  k Bubovickým vodopádům atd. Velkou a malou Ameriku jsem záměrně vynechal, to je už pro paďoury.

Slavný kiosek na třetím nástupišti vždy překvapí. Foto autor  CC-BY-SA

Dopravu jsem zvolil klasicky vlakem ČD. Po létech se nic se nezměnilo Vlaková souprava do Berouna opět měla v prostředním voze nahoře udělanou z mě neznámých důvodů 1. třídu, kde nikdo nebyl, ale jinak byla souprava docela plná. Některé žerty ČD fungují stále. Vyjel jsem z nádraží Praha-Smíchov. Kiosek na třetím nástupišti je s piánem. Vlaková souprava frčela krásnou tratí kolem Berounky, kde jsem ještě viděl známky povodní. Po stanici Karlštejn s majestátním hradem a uličkou hanby pod ním, dojel jsem až do cíle, železniční stanice Srbsko. Obrázek řekne vše.

Železniční stanice Srbsko, tudy snad prošla válka. Foto autor CC-BY-SA

Mé kroky vedly jako první do osvěžovacího kiosku hospody U Nádraží. Sluníčko pálilo, a  bylo třeba dodržovat pitný režim, tak jsem jej dodržoval, a nostalgicky hleděl na řeku. Po přestávce jsem přešel most a vzal to doleva po žluté turistické, zákonem chráněné. Příjemná procházka po břehu, poté zabočení do vápencových skal a mírně do kopce, podél potoka až do obce Hostim. Obec Hostim mě nepohostila, antož tam v plné sezóně opravovaly hospodu. Kousek za vesnicí usilovně řvalo malé dítě, vedle koukali vyjeveně další dítka, a dále se zde nalézali dvě zoufalé maminy. Klasika, jemně odřené koleno brečícího dítěte. Kdyby maminky měli místo tabletů kus náplasti, tak by udělali lépe. Převážily u mě samaritánské sklony a pomocí vlastní lékárničky jsem koleno ošetřil. Má trasa pokračovala po silnici až do obce Svatý Jan pod Skalou.

Tam nahoře je křížek a asi i výhled, tam jsem hrdinně nedošel. Foto autor CC-BY-SA

Zde jsem se mimořádne osvěžil místní minerální vodou, prohlédl kostel a jeskyni poustevníka. Pak bylo hůř, trasa vedla do kopce, z kopce a do kopce. Trochu jsem si nadešel, nezabloudil, a dorazil k Bubovickým vodopádům, které jsou krásné hlavně v zimě, jako ledopády a přes Kubrychtovu boudu jsem došel zpět do Srbska. Krásný výlet, jemně jsem protáhl nohy a zbytek dne jsem prožil u vinných střiků. Cestou domů se nic zvláštního nestalo.

DOBRO DOŠLI.